Jak se sází alej

Jak se sází alej
Taky je vám líto těch starých alejí, mlčenlivých svědků minulosti, které v průběhu několika minut za rachotu a smradu motorových pil berou za své ? Pokud tomu tak je, nemáte asi daleko k nápadu vysázet alej novou. Nebudu předstírat, že není nic jednoduššího, ale zas tak složité to není – když se to povedlo i nám v Pernštejnských Janovicích.

Kde, co a jak
Na Internetu najdete všechno – včetně návodu, jak vysázet alej. Asi nejlepším zdrojem informací je Nadace Partnerství. Místo určitě najdete – nám padla do oka silnička, kterou máme hned za rohem. Druh stromů závisí nejen na osobních preferencích, ale taky na zdravém rozumu a soudnosti – my jsme volili stromy ovocné a vsadili jsme na staré odrůdy, na které spousta z nás nostalgicky vzpomíná, které z krajiny pomalu mizí a které, světe div se, se dají bez problémů objednat a zakoupit v Bojkovicích u charismatického zahradníka Radima Peška (www.stareodrudy.org). Namíchali jsme je tak, aby se tam po celou sezónu našlo něco k snědku a nazvali jsme ji alej „Ovoce pocestným“.
Čím víc lidí do výsadby aleje zapojíte, tím lépe se postaráte o bezpečí stromečků. My jsme zapojili školu a školku v Rožné – děti přišly sázet a pro stromečky si namalovaly obrázky a napsaly vzkazy. Propojili jsme generace kořeny stromů a pár stromečků jsme věnovali i hodným starým lidem z dědiny. Jeden z nich byl taky naší velkou morální oporou – pětaosmdesátiletý pan Handl (janovický „muž, který sázel stromy“).

Coming out
Musíte zjistit, komu patří pozemky, na kterých chcete sázet, a pokud jsou soukromé, musíte sehnat písemné souhlasy majitelů. Ty naše soukromé byly, ale navíc scelené do jednoho velkého lánu obhospodařovaného zemědělským družstvem. Nemyslete si, že všichni budou vaším nápadem vysadit alej nadšeni a počítejte s tím, že narazíte na názor, že stromy kolem silnice jsou nebezpečné. Místní mají taky strach, že družstvo jejich pole obdělávat přestane, a co oni si pak počnou? Je tedy nutno projednat všechno i s družstvem. Šerif družstva našeho – Rubelitu – byl sice nejprve trochu zaskočen, ale pak asi pod tíhou důležitějších starostí pouze zkontroloval, kde stromky budou, a se vším souhlasil. Důležité je zdůraznit, že pozemek i se zasazenými stromky bude nadále patřit původním vlastníkům. Pokud se pod tíhou finanční krize, počtu dětí a nepravidelných příjmů (jako my) rozhodnete, že požádáte o grant, můžete tak učinit u Nadace Partnerství. My jsme jako obec získali pět tisíc korun, což nám nakonec dokonce na těch našich 41 stromků skoro stačilo. Neopominutelnou věcí je budoucnost aleje – musíte počítat s tím, že se budete o stromky a pruh mezi nimi v následujících letech starat.

Den D
Předem musíte vytisknout pozvánky, objednat a přivézt stromky (všech 41 se nám vešlo na střechu osobního auta), nakoupit pletivo a nastříhat je, vymyslet, jak uchytíte zalaminátované obrázky dětí, pak všechno vyměřit, vykolíkovat, vykopat díry, zatlouct kůly – a pozvat novináře. A pak to přijde – nám to nakonec dopadlo dobře, i když dětí k nám dorazilo přes padesát. Přišla spousta místních, některé děti s sebou přivezly babičky nebo dědečky, a hned po demonstraci zahradnice se rozběhly po silnici najít si svoje díry a stromečky, pro které si namalovaly obrázky a vzkazy. Byly jako mravenečci a s pomocí dospělých nebylo za hodinku co sázet.
Pak přišel zlatý hřeb celé akce – bystřický farář Otec Karel si opucoval gumáky, navlíkl bílý hábit s vyšívanou štolou, postavil se na mez a provedl slavnostní žehnání aleji s následným poctivým vykropením každého stromečku. Dodal tím našemu sázení ještě trochu jiný rozměr a myslím, že jsme si to tak nějak uvědomili všichni. Vlastně jsme pokorně poprosili za stromy i za sebe. Když pokácíte strom, zahřeje vás jednou, možná dvakrát – když vysadíte alej, zahřeje vás pokaždé, když jí projdete. A nejen vás. Tak začněte plánovat!
J.Fořtová

FOTOGALERIE: