Nahlédli jsme za plot…

Hlavním účelem návštěvy bylo navázat konkrétní spolupráci (především základní školy), poznat místní zvyky a do budoucna připravit projekty na společné akce s využitím evropských i jiných finančních zdrojů.
Vranovský okres leží v severovýchodní části Prešovského kraje (k 26. 5. 2001 byla rozloha 769km2, 76 540 obyvatel), skládá se z 68 obcí a 6 miniregionů (Hanušovce nad Topľou, Hlinné, Holčíkovce, Sačurov, Sedliská, Vranov nad Topľou). Dominantou jsou Slánské vrchy a nádrž Domaša, charakteristické pro region jsou zdejší opálové doly.

Vyjeli jsem z Bystřicka ráno v 7:45 hodin a po projetí téměř celého Slovenska jsme se ubytovali v 17:30 hodin v hotelu Dobrá ve stejnojmenné rekreační oblasti na břehu Domaše. Byli jsme zde všemi mile a vřele přijati.

Dalšího dne, 21. září, nás čekala spanilá jízda po východoslovenských vsích a městech. Ve všech obcích, které jsme navštívili, nám prezentovali realizované projekty z evropských i státních zdrojů. Slovenské obce mnohem více čerpají finanční prostředky z EU díky jednodušším podmínkám, neboť na Slovensku je možné průběžné financování.

V miniregionu Sedliská jsme stihli navštívit obec Jasanovce (prohlídka obecního úřadu v budově bývalé základní školy, mateřské školy a výroby domácích nudlí), obec Žalobín, kde získali dotaci na rozvoj tradičních řemesel pro rómské ženy (výroba koberečků atd.), dotace na rómské domy (spoluúčast Rómů při stavění domků, domy jsou zvenku velice upravené a i uvnitř jsou pěkně vybavené). Za tento příkladný přístup k rómské komunitě získala obec Žalobín mimořádnou cenu v soutěži Obec roku 2005. Zastavili jsme se také v obci Hencovce, kde v novém kulturním domě v červnu vystoupili vírští ochotníci s divadelním představením „Otcové se rodí ve skříních“.

Ve Vranově nad Topľou jsme poobědvali s primátorem města v restauraci Oáza a prohlédli si výstavu bonsají. V obci Čičava jsme se zúčastnili slavnostního otevření komunitního centra, které je součástí projektů při řešení rómské otázky. Navštívili jsme i klasickou cikánskou čtvrť, kde někteří Romové žijí ve slušně zařízených bytech, jiní ale v rozdrbaných přístřešcích. Všichni slušně zdravili, považovali nás zřejmě za nějaké vysoké papaláše a kola nám nikdo z vozů neodmontoval. Romové dostávají domy za pětinu ceny, kterou musí rodina odpracovat, navíc mají snížené nájemné. Kdo se tedy práce nebojí, žije i v rómské komunitě slušně.

Odpoledne nás čekala cesta do dubnických opálových dolů ve Slánských vrších. Opál je překrásný drahokam šedesáti barev, poznali a obdivovali ho už lidé 500 roků před naším letopočtem, připisovali mu magické účinky. Kromě tohoto dolu se opály nacházejí ještě v Mexiku a Austrálii. Nikde jinde na světě se však nenacházejí drahé opály s takovou intenzivní měnící se barvou a výraznou opalescencií, předpokládá se, že počátky zdejší těžby mohou sahat do římské doby. Největší rozsah důlních prací zde proběhl v letech 1845–1880, kdy byla jejich nájemcem rodina Goldschmiedtů. V roce 1922 byla těžba natrvalo ukončená. Dalším unikátem dolů je, že zde zimuje každý rok 16 druhů vzácných netopýrů.

Co nás ještě čekalo? Střelnice státních lesů v Zámutově, kde před válkou stával zámeček, který Němci při ústupu celý zlikvidovali. Byli jsme pozváni ke střelbě na létající holuby. V dobrém světle se představil především myslivec Jaroslav Tulis, pár ran vypálili i Gustav Holý a Hynek Jurman. Užívali jsme si tu především krásné prostředí v hlubokých lesích.

Po celý den jsme zkoušeli místní pokrmy, např. ovčí sýr, pirožky se smetanou, halušky s brynzou, lokše s houbovou omáčkou. Večer vyvrcholil posezením se starosty, kteří hráli na harmoniku a vozembouch. Nechyběl zpěv a tanec.

Poslední den jsme poznali realizované projekty a život obcí v miniregioně Sačurov. V obci Dlhé Klčovo jsme navštívili moderní podnik na výrobu plastových oken Martin, prohlídli si i místní školu. V obci Sačurov nás tradičně přivítali chlebem a solí, navíc i zpěvem místního souboru Nevesty Sačurov. Členky mají sice průměrný věk cca 70 let, v elánu však předčí dvacetileté! V Sačurově jsem si prohlédli též místní ZŠ a MŠ, kde děti vydávají svůj časopis Kvapka. Nechyběla ani prohlídka domu smutku, kde byl jeden náš člen zamčen a div neskočil v chladícím boxu…

Následoval oběd a rozloučení v restauraci Kanada. Na zpáteční cestě nás ještě čekali v městě Hanušovce nad Topľou, kde jsme si prohlídli vlastivědné muzeum a etnografickou expozici Duch národa.

Pak byla před námi dlouhatánská jízda domů s několika perlami cestou. Nezapomenutelné zůstaly především pohledy na Spišský hrad, středověkou část Levoče, celé panorama Vysokých Tater v okolí Popradu a na kuriozitu – průvod krav na nedokončené dálnici.

Celý pobyt na východním Slovensku měl jednoho společného jmenovatele. Všude nás nedočkavě čekali, vítali, hostili a všude předváděli, co mají a co na jsou pyšní. Našim průvodcům stále zvonily telefony, pořád jsme byli asi o dvě dědiny pozadu, všude už nás nedočkavě vyhlíželi a utrhávali se na své předchůdce, ať nás nezdržují. Slováci jsou velmi pohostinní a my pochopili, že není nic horšího, než setrvávat za vlastním plotem a myslit si, jak jsme dobří.
Ať tedy vzkvétá družba, přátelství, předávání si zkušeností a inspirací!

Jarmila Zemanová a Hynek Jurman