Jak jste se dostal k řemeslům, které se staly nedílnou součástí Vašeho života?

Po více než deseti letech jsem skončil v zaměstnání a rozhodoval se, jakým směrem se budu ubírat. Zvítězila práce se dřevem, které jsem se začal věnovat naplno.  Myslím, že svůj podíl na tom má můj děda, který dělal střechy a do teď používám některé jeho nářadí a mám schované jeho sekery. Také můj táta dříve pracoval na soustruhu se dřevem. Tak jsem začal pracovat sám na sebe, což byla velká výzva, ale hlavně velká zodpovědnost. Začínal jsem od nuly, ale s odstupem času si troufám říci, že jsem se rozhodl správně. 

Často pracujete s dětmi, co konkrétně pro ně připravujete?

Pro děti připravuji tematické besedy a povídání se zaměřením na různé druhy stromů, dále na povolání, které souvisí se dřevem a se stromy. Společně poznáváme formou zábavného kvízu stromy podle výřezů dřev, podle fotografií i podle plodů a ovoce. Při tom si ještě zahrajeme malé divadlo o stromech, děti si mezi sebou zasoutěží a vyzkouší své dovednosti při skládání špalíkových puzzle. Děti si i něco malého dotvoří a odnesou domů.  Je toho opravdu hodně. V letošním roce připravuji pro děti novou zábavnou hru a další hra zaměřená na postřeh a koordinaci je v přípravě. Také každoročně spolupracuji na programu ke Dni země a na Den stromů.

Co nejraději vyrábíte?

To je těžká otázka. Asi bych řekl, že mám různá období. Když končí podzim a začíná padat první sníh pravidelně na mě přijde nostalgie a vyřezávám anděly. Přes zimu mám víc času tak mohu dělat lžíce a lžičky, které mě hodně baví. Jedná se o ruční práci, každá lžíce má jiný sklon, jiný vzor.  Rád vyřezávám motorovou pilou, ale kvůli zádům jsem musel ubrat. Hodně rád tvořím pomocí dlát různé srdíčkové misky. Nejraději asi tvořím kostry ryb, což je velice časově náročné, ale mohu se zde opravdu vyřádit. Ještě bych doplnil, z jakého druhu dřeva nejraději vyřezávám a zde je moje jednička a srdeční záležitost – ořešák královský. Z mého pohledu opravdu famózní dřevo.

Jaký je Váš nejoblíbenější pracovní nástroj?

Zde bude odpověď jednoduchá a krátká. Je to určitě dláto. 

Nejpracnější a nejsložitější výrobek, který vzešel z vaší dílny?

Začneme nejpracnějším. Jak už jsem zmínil jsou to kostry ryb. Jednou jsem dělal varana na kmeni a zde bylo opravdu hodně vyřezávání dláty a broušení, takže varan mi dal zabrat. Navíc jsem zvolil tvrdé dřevo. Byl určen do zahrady. Nejsložitější bylo asi prase, přibližně metr a půl velké a zákazník ho chtěl jako velkou pokladničku. Navíc požadoval, aby do prasete bylo z jedné strany vidět kolik je v něm peněz. 

Docela pracné jsou i malé dřevěné náušnice, u kterých si většinou ubrousím špičky prstů. 

Čím a komu jste naposledy udělal opravdovou radost?

Je to pár dní, co mě oslovila jedna zákaznice s prosbou o vytvoření lžíce z ořešáku pro novomanžele k svatební hostině. Což znamená, že lžíce má v sobě díry, aby si novomanželé svojí první společnou polévku náležitě vychutnali. Termín dodání byl poněkud šibeniční, ale vše se stihlo. Lžíce dorazila v pořádku a svatba se vyvedla. Jinak se snažím svému okolí, ale hlavně manželce dělat radost každý den.

Co plánujete v následujících týdnech a měsících?

Spolupracuji s MAP Bystřice nad Pernštejnem a MAP Žďár nad Sázavou, a tak mám před sebou ještě několik besed o dřevu. Aktivně se budu účastnit Dnů Země např. v Chrudimi  a Třebíči. Pokud vše dobře půjde, pokusíme se společně s jedním kovářem vytvořit společné dílo. V dílně mě čekají rozpracované zakázky, kde se asi nejvíc těším na opravdu velkou javorovou mísu. V říjnu, se již několikátým rokem zúčastním akce, kterou pořádá kraj Vysočina – Dny otevřených ateliérů, kde můžete shlédnout velkou část mojí tvorby, posedět a popovídat si o dřevu a stromech. Takže Vás srdečně zvu.

Díky za Vaše odpovědi.

Blahopřejeme panu Jaroslavu J. Marečkovi k získání ocenění a přejeme mu, aby ho práce se dřevem a dětmi těšila i nadále, aby jeho dřevěné výrobky přinášely nejen užitek, ale byly potěchou pro oči a srdce řady nových uživatelů a nakonec – aby našel řadu pokračovatelů ve svém řemesle.

Za organizátory projektu Eva Zamazalová.